MUDr. Barbora Müllerová

Osobní a duchovní rozvoj + cesty ke zdraví = celostní přístup

Důležité upozornění - z osobních důvodů je momentálně provoz webových stránek omezen.

Proč neléčím své vnitřní dítě

V dnešním článku se dozvíte jiný, protiproudový a možná i trošku kontroverzní pohled na léčbu vnitřního dítěte a na rozdělování lidských bytostí na jednotlivé podosobnosti.

Pokud sledujete práci a tvorbu mnohých lidí pohybujících se v osobním rozvoji a v terapeutické praxi, jistě vám termín vnitřní dítě a jeho léčba není neznámý. Operuje se s ním velmi často. Získáte dojem, že bez pomoci druhých lidí a speciálních terapií se neobejdete. Dnes s vámi posdílím své osobní zkušenosti jako pohled z druhé strany, který vám může ukázat i jiné možnosti.

vnitrni dite

Já osobně nemám ráda rozdělování lidí na jednotlivé podosobnosti jako je vnitřní dítě, vnitřní muž a vnitřní žena. Připadá mi, že je to zbytečné a mnohdy i komplikující. Často si pod tím ani nedokážeme představit nic konkrétního. Působí to trošku záhadně a učeně.

Ve svém vnitřním rozvoji jsem ušla už značný kus cesty, mnoho jsem toho vyléčila a uzdravila, ale přiznám se, že vpravdě přesně nevím, co to vnitřní dítě je a jak se léčí. Nikdy jsem neměla potřebu se tím takto zabývat. Protože vnitřní dítě je jen schéma. A člověk je v každém okamžiku komplexem všeho. Projevuje se vždy jako celek. A proto své vnitřní dítě nehledám a neřeším.

Netvrdím, že schema vnitřního dítěte je špatné a že to nemá smysl. To vůbec ne. Často potřebujeme věci nějak nazvat a vytvořit určité koncepty. Ale pokud vás koncept vnitřního dítěte neoslovuje či máte v této oblasti rozpačité pocity, vězte, že můžete jít svou cestou. Cestou, která povede ke stejnému cíli, ale jinými prostředky.

Mnozí z nás se na své vědomé cestě potřebujeme vypořádat s mnoha zraněními, z nichž velká část může pramenit z našeho dětství. Můžeme k této léčbě využít služeb nějakého terapeuta, pokud to tak cítíme. Ale nemusíme.

Moje zkušenost je, že pokud jdeme skutečně svou jedinečnou cestou, vnímáme a uspokojujeme své potřeby ve všech oblastech svého života tak, jak se nám ukazují, naše zranění se sama otevírají a vybízejí k uzdravení tak, jak je potřeba. A není to nic složitého. Život nám sám přináší podněty, které nám pomohou naše neuzdravené části zvědomit a uzdravit. Mnohdy stačí se jen vyplakat. Prožít bolest, která se objeví a nechat ji odejít.

Můžeme si svou cestu k vnitřní harmonii představit jako zamotané klubko provázku. Vidíme mnohé uzlíky a zamotaná místa. A tak za ně zkoušíme tahat, zkoušíme uzlíky rozplétat. Jenže jednotlivé uzlíky a motance vznikly v jedinečném pořadí a sledu a ne všechna místa jsou v daném okamžiku vhodná k rozmotávání a rozplétání. Jsou prostě místa, odkud to v daný okamžik nejde a jsou místa, která jsou k tomu naopak velmi vhodná. Proto je potřeba respektovat svou jedinečnost, aby byla naše cesta úspěšná.

Není možné vymyslet, kudy rozplétat. Můžeme to jedině vycítit, zavnímat, poznat, vyzkoušet. Život nám to sám bude ukazovat a bude nám to ukazovat tak, jak potřebujeme. A tak opravdu stačí vnímat a být tomu otevřený. Může to k nám přijít mnoha rozličnými způsoby. Je to jednoduché, ale bývá to nesnadné.  Přesnému vnímání nám mohou bránit některá přesvědčení a programy naší mysli. Vyplatí se proto jimi zabývat a postupně je opouštět.

Často máme představu, že se musíme ve svých bolestech a zraněních přehrabovat tak dlouho, dokud nám nebude lépe. Také jsem si to jeden čas myslela. Mnohdy však k tomu, aby nám bylo lépe, potřebujeme pracovat v úplně jiných oblastech svého života. Třeba vytvářet lepší životní rovnováhu. Nebo zabývat se přítomností a tím, co od života chceme. Tvořit si život podle svých potřeb…

Oblastí, na kterých můžeme pracovat, je celá řada. Nejen řešit minulost a svá zranění. Ne se stále vracet do minulosti. Navíc není v silách žádného člověka každé jednotlivé zranění vytáhnout na světlo a vědomě odžít. To bychom mohli dělat celý život a nemuseli bychom se dobrat konce.

Ano, mnohdy je potřeba  s některými zásadními zraněními pohnout, třeba i s pomocí někoho dalšího. Ale nejdůležitější je hlavně vnímat sebe sama a své potřeby. Pak nás život sám vede a postupně uzdravujeme, co je potřeba. Mnohdy ani nemusíme tušit, kolik toho v daný moment uzdravujeme. Často to mohou být i skupiny zranění, která vyjdou najednou na povrch.

Čím budeme déle kráčet svou vědomou cestou, tím snadněji se budeme uvnitř uzdravovat. Mnohdy k tomu postačí jen málo, vystačíme si hlavně sami. A můžeme si to řídit tak, jak cítíme a potřebujeme.

P.S. Pokud ve svém životě najdete každý den 15 minut pro sebe, můžete tento čas velmi zhodnotit. Vytvořila jsem e-book s fyzickým cvičením, které uvolňuje energetické bloky. Je to jednoduché cvičení, nenáročné a má skoro zázračné účinky. Může vám pomoci v mnoha věcech, zejména s vytvářením lepší životní rovnováhy, ukotvením v těle, rozprouděním energie. Může vám pomoci i v uvolňování zamrzlé energie v místech emočních zranění, což vám usnadní a zpřístupní jejich uzdravení tak, jak je potřeba.

Na e-book se podívejte ZDE >>>.


MUDr. Barbora Müllerová

Průvodce osobním a duchovním rozvojem a po cestách ke zdraví.

Mým posláním je pomáhat druhým ke šťastnému a zdravému životu. Vše, co tvořím, tvořím s radostí, láskou a péčí.

Můžete si ode mně ZDARMA stáhnout e-booky  25 tipů, jak se uzemňovat, Průvodce živou stravou a Očistný klystýr krok za krokem.

Možná se vám bude hodit i úžasné léčivé cvičení z e-booku  Harmonizační cvičení k uvolnění energetických bloků.

Pokud chcete zlepšit své zdraví, určitě mrkněte na e-book Jak se detoxikovat a zdravě žít.

K sebeléčení a seberozvoji můžete využít i léčivé meditace z online kurzu  5+1 meditace pro šťastný život


Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.