MUDr. Barbora Müllerová

Osobní a duchovní rozvoj + cesty ke zdraví = celostní přístup

Důležité upozornění - z osobních důvodů je momentálně provoz webových stránek omezen.

Hřbitovy a já

Dnes jsem samu sebe přistihla, že se těším, až půjdu zapálit mé již dávno zesnulé babičce na hrob svíčku. Před pár lety bych si něco takového nedovedla představit ani v těch nejdivočejších snech. 🙂

V dětství jsem se hřbitovů a smrti děsila. Už když jsem byla malá, často jsem před usnutím cítívala velkou úzkost při pomyšlení na smrt a svou konečnost.  Z toho, že je můj život jako svíčka, která když dohoří, zhasne navždy. Nejvíc mě děsilo, že už nebudu nic vědět.

Jako kdybych snad už tenkrát tušila, že to má být jinak. Že naše těla sice mají omezenou „životnost“, ale že naše duše neumírá…

Když jsem s rodiči chodívala v době Dušiček na hřbitov, bylo to pro mě vždy velké trauma. Silná připomínka toho, že jsme tu jen na skok. A že na každého z nás čeká smrt.

V průběhu času se můj vztah ke smrti postupně měnil. Jako studentka medicíny jsem se se smrtí setkávala přímo či nepřímo velmi často. Pitvala jsem mrtvá těla, pozorovala lidské tkáně a buňky pod mikroskopem, setkávala se s těžce nemocnými v nemocnicích. Otupila jsem. Ale hřbitovy pro mě byly stále místem, kam jsem se nevypravovala.

Hodně mi pomohla rodina mého v té době teprve budoucího muže. Jeho maminka chodívala na hřbitov docela často  a evidentně z toho žádné trauma neměla. Když povídala, že půjde vydrhnout kamennou desku hrobu, mělo to stejný náboj, jako když mluvila o tom, co půjde nakoupit. Bylo to pro mě velmi nové, neobvyklé a léčivé. Takový krásně přirozený a věcný vztah ke smrti a hřbitovům. A velmi  mi to svědčilo. Hřbitovy pro mě přestávaly být místem plným děsu.

Další velký skok přišel s mým probuzením. Velmi se mi ulevilo, když jsem zjistila, že život má hlubší smysl, že se naše vědomí stále rozvíjí a po smrti duše přechází do jiné dimenze a za čas se znovu zrodí v jiném těle. Čekala však přede mnou ještě spousta práce na přijetí smrti a naší konečnosti v tomto zrození.

Postupem času jsem stále více přijímala život takový, jaký je. A s ním i smrt. A čím více jsem si uvědomovala to, že můj život v této inkarnaci jednou skončí, tím víc jsem chtěla žít a prožít život co nejplněji a nejintenzivněji. Také jsem se mnohokrát v průběhu své vědomé cesty životem dívala smrti do očí. Určitě i to přispělo k tomu, že jsem smrt více přijala.

V naší společnosti je smrt a umírání stále ještě dosti tabuizované téma. Ač jsou média plná zabíjení a smrti, v běžném životě nemá smrt a umírání náležité místo. Lidé, kteří svou pouť životem končí, jsou houfně odváženi svými blízkými do nemocnic, aby tam pak zemřeli v osamění, izolaci a emočním chladu. Místo aby zemřeli doma, obklopeni svými blízkými.

Ono totiž to, co si odmítáme připustit, to, co je zakrýváno a schováváno, to, co zametáme a zatlačujeme někam tam, kde to nevidíme, to stejně existuje a ovlivňuje nás. Tak sami sobě bráníme v tom, abychom se mohli s danou věcí vypořádat a přijmout ji, a tím z ní přestat mít přehnaný strach.

Jsem si jistá, že to, jak umíráme, se nějakým způsobem projeví i v naší další životní pouti. A  také že má velký smysl přijmout smrt do života. Čím více jsme si totiž vědomi své konečnosti, tím více a intenzivněji žijeme. Neplýtváme zbůhdarma svým životem, časem, který je nám vymezen, svými silami a dary.

Neřešíme nepodstatné věci, s vědomím konečnosti jsou naše hodnoty více v souladu se skutečným životem. Jsme láskyplnější k sobě i druhým. Vážíme si toho, co máme. Využíváme svých talentů a realizujeme své skutečné poslání. Nechceme promarnit svůj život pouhým přežíváním a vyčerpávající prací, která nevytváří skutečné hodnoty.

Postupem času tak pro mě hřbitovy přestávají být ošklivým mementem. Naopak, atmosféra hřbitova mi nyní přichází jako příjemná. Taková produchovnělá. Chvilka zastavení se a pomyšlení na naše blízké, kteří už nejsou s námi. Poděkování za to, co pro nás znamenali.

Na světě je všechno. A platí to i pro energie, vibrace. A na to, na co se vylaďujeme, to také do svého života pouštíme a přitahujeme. Dříve tak pro mě hřbitovy byly místem, které ve mně vyvolávalo úzkost, strach a děs. Nyní na hřbitově cítím zvláštní pokoj, pokoru a duchovní atmosféru.

I vy můžete přestat mít přehnaný strach ze smrti. Můžete žít intenzivněji a plněji. A přeji vám, aby se vám to dařilo.

A jak to máte vy?


MUDr. Barbora Müllerová

Průvodce osobním a duchovním rozvojem a po cestách ke zdraví.

Mým posláním je pomáhat druhým ke šťastnému a zdravému životu. Vše, co tvořím, tvořím s radostí, láskou a péčí.

Můžete si ode mně ZDARMA stáhnout e-booky  25 tipů, jak se uzemňovat, Průvodce živou stravou a Očistný klystýr krok za krokem.

Možná se vám bude hodit i úžasné léčivé cvičení z e-booku  Harmonizační cvičení k uvolnění energetických bloků.

Pokud chcete zlepšit své zdraví, určitě mrkněte na e-book Jak se detoxikovat a zdravě žít.

K sebeléčení a seberozvoji můžete využít i léčivé meditace z online kurzu  5+1 meditace pro šťastný život


Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.