MUDr. Barbora Müllerová

Jsem průvodce osobním a duchovním rozvojem a po cestách ke zdraví. 

Co si přeji od života:

Mým přáním je prožít krásný a dlouhý život ve zdraví, život plný lásky a radosti ze života. Život, který se žije a prožívá intenzivně a naplno. 

Jsem v jádru velmi pozitivní člověk. A to i přesto nebo právě proto, že jsem neměla na růžích ustláno...

Prošla jsem si velmi dlouhým a těžkým obdobím, kdy jsem byla nucena mobilizovat všechny svoje síly...

Intenzivně na sobě pracovat... Důvěřovat životu a svému vnitřnímu vedení...

Udržovat a křísit plamének naděje, který už chvílemi pohasínal,...

Vyzkoušela jsem si toho na sobě opravdu hodně, abych se stala tím, kým jsem a mohla postupně začít plnit své skutečné poslání. 

Velmi mě naplňuje pomáhat druhým v jejich cestě ke štěstí a zdraví. 

Vím, že to vše mělo svůj hluboký smysl.

Životopisná fakta:

Moje dary:

  • Velká citlivost a vnímavost
    Postupem času se moje citlivost a vnímavost stále prohlubuje. Jsem hodně citlivá na energie. Vnímám své vlastní energie i energie druhých lidí, také energie míst, jídla, přírody...
  • Empatie
    Dokážu se nacítit na druhého člověka a vnímat, co prožívá.
  • Silná intuice
    Podařilo se mi v sobě probudit tento úžasný dar, který stále více využívám, a tak jej rozvíjím. Mohu víc důvěřovat sama sobě a svým vnitřním impulsům.
  • Schopnost a niterná potřeba vidět věci v souvislostech
    Odjakživa potřebuji věcem rozumět. Vždy mě přivádělo k zoufalství, když jsem se něco učila a nedávalo to smysl. Často se mi to stávalo při studiu na medicíně, která má svoje "hluchá" místa. Místa ještě neprobádaná, kde se někdy míchají jablka s hruškami.
  • Hluboké porozumění životu
    Těžké roky, které jsem si prožila, byly nejen velkým utrpením, ale byly i velkým darem. Naučila jsem se se sebou zacházet, udržovat si životní rovnováhu i v náročných obdobích. Naučila jsem se hodně o životě. Vyzkoušela jsem si toho na sobě velmi mnoho. Vím, že to bylo i proto, abych mohla lépe pomáhat lidem, kteří mají v životě nějaké potíže.

Můj příběh:

Už v 17 letech jsem si uvědomila, že by se mi líbilo pomáhat lidem. Proto jsem vystudovala medicínu. S červeným diplomem. Tu nejtěžší lékařskou fakultu v zemi.

Měla jsem velké ambice. Chtěla jsem být dobrým lékařem a dělat medicínu, která zachraňuje. Při slově prevence nebo preventivní medicína mi skoro naskakovaly pupínky. 🙂 Tak velký odpor jsem vůči tomuto odvětví medicíny cítila.

Už během studií jsem chodila pomáhat a učit se na operační sál neurochirurgického oddělení. Hnala mě má ctižádost.  Pak jsem ale potkala lékaře, který mi promluvil do duše. Řekl mi, že pro ženu, která chce mít rodinu, je tahle práce velmi náročná, až zničující. A já jsem cítila, že má pravdu. A za čas se mi dokonce i ulevilo. 

A tak jsem se začala orientovat na neoperační obory. Nakonec jsem nastoupila na transfuzní oddělení. Cítila jsem, že chci pracovat ve svém rodném městě, a tak jsem šla tam, kde bylo místo. Nejprve jsem se cítila jak poloviční lékař, protože jsem pracovala jen s dárci a v laboratořích, skoro žádní pacienti na oddělení nepřicházeli. A já jsem toužila léčit.

Časem jsem se v rámci mé přípravy na atestaci přesunula na oddělení, kde jsem skutečně léčila pacienty. Bylo to velmi náročné, ale velmi mi to prospělo. Už jsem si připadala jako skutečný plnohodnotný lékař. Naučila jsem se léčit lidi. Tak, jak naše západní medicína umí. 

Atestaci jsem skládala už s děťátkem pod srdcem. Pak jsem nastoupila na mateřskou a narodily se mi v rozestupu necelých dvou let dvě krásné a zdravé děti. Děti, které byly a jsou mými největšími učiteli. Protože děti, děti jsou život sám. Ale nemyslete si, učební lekce, které jsem od nich čerpala, byly velmi náročné. Často jsem byla zoufalá a vyčerpaná k smrti. 

Mé děti byly a jsou totiž nesmírně citlivé. A všechno to nezpracované, co jsem v sobě nosila, aniž bych o tom věděla, pěkně vytahovaly na povrch. Nejčastěji pláčem, vztekáním, těžkými afekty. V té době jsem cítila velkou potřebu něco se sebou udělat. Najít znovu vnitřní klid a cítit se líp.

Hledala jsem v duchovní sféře. Když bylo mému mladšímu děťátku pár týdnů, objevila jsem Osha a jeho knihy. Konečně jsem narazila na zdroj, který jsem pro sebe potřebovala. V každém řádku jsem nacházela obrovskou a hlubokou životní moudrost a také odpovědi na mé otázky, kterých jsem v sobě nosila velké množství.

Najednou mi začalo všechno do sebe zapadat. Začala jsem více rozumět životu a sama sobě. Pak se mi podařil ten nejzásadnější vhled do mého života a fungování. Najednou jsem uchopila ten dílek skládačky, od kterého jsem se mohla odrazit. Už jsem věděla, jak ty dílky k sobě poskládat, aby vznikla krásná mozaika. Aby můj život nabral směr, kterým jsem chtěla jít.

Nesmírně se mi ulevilo. Už jsem věděla, kdo jsem a kam jdu....

Jenže pak to přišlo. Zničující psychospirituální krize, která rozmetala, co se dalo. Byla silnější než já. Už jsem nebyla schopná fungovat v běžném životě. A nakonec jsem musela vyhledat pomoc lékařů.

Nastalo velmi těžké období několika let, kdy jsem se dávala dohromady. Naštěstí jsem byla stále s dětmi na mateřské. Péče o děti mě vyčerpávala, ale zároveň mě držela při zemi, což jsem moc potřebovala. A taky jsem se od dětí učila. Všímala jsem si, jak se sebou zacházejí, jak si užívají života, jak jsou ukotveny v tady a teď. Měla jsem spoustu materiálu ke studiu a také jsem velmi čerpala z toho, co jsem si přečetla od Osha v době, než se můj život otočil naruby.

Pak jsem se po ukončení rodičovské vrátila zpět do práce na transfuzní oddělení. Byla jsem ráda, že mě život "umístil" právě tam. Už jsem nechtěla lidem cpát pilulky, které většinou jen tlumí příznaky, ale nic neřeší. A na transfuzním oddělení jsem nemusela.

A taky jsem věděla, že chci něco víc. Že chci lidem skutečně pomáhat, ne jen hasit plameny, které se ukazují na povrchu. Chtěla jsem s lidmi navazovat hlubší kontakt, který bude léčivý. 

Postupem času jsem stále silněji vnímala, jak mě práce lékaře ničí. Sice jsem se vypracovala na "pěknou" pozici, ale uspokojení z práce bylo stále menší. Byla jsem svázaná obrovským množstvím předpisů. Nemohla jsem být sama sebou, fungovala jsem v roli, která mi byla "dovolena" a "přidělena" zdravotnickým systémem. Používala a rozvíjela jsem jen racionální část sebe sama, moje intuitivní část se krčila někde na dně mé bytosti, utlačená a zapomenutá.

Nezůstalo jen u jedné krize. Během let jsem prožila řadu menších a několik větších krizí. Větší krize přicházely vždy v době, kdy jsem došla na rozcestí a změnila jsem směr. Ty změny nebyly vidět zvenčí, byly to vždy jen body obratu, kdy jsem došla nějakého zásadnějšího sebepoznání. Tyto krize byly také těžké, ale nebyly už tak ničivé a také se mi lépe dařilo zase obnovit svou rovnováhu. 

Pak přišel čas, kdy už jsem neměla na výběr. Věděla jsem, že musím z práce odejít, protože jinak mě to úplně zničí. 

Bylo těžké opustit práci, do které jsem investovala takové množství energie. A já jsem věděla, že neopouštím jen svou pozici lékaře v nemocnici, ale i svou roli lékaře v našem západním zdravotnickém systému. Už jsem věděla, jaké je moje poslání, a že ho nemůžu skloubit s tou zdravotnickou mašinérií...

 Mým posláním je totiž pomáhat druhým, aby prožili šťastný a zdravý život. A aby nalezli to, po čem jejich duše touží. 

Jsem vděčná za vše, co mi život přinesl a nic bych neměnila.

Vše, co jsem prožila, bylo totiž potřebné pro to, abych se stala tím, kým jsem dnes. 

Ty krize a těžké časy byly totiž potřebné k tomu, abych nalezla sama sebe. Abych se očistila od těch obrovských nánosů, které jsem na sebe během života nabalila. A taky abych se zcitlivila a probudila v sobě své dary. 

A navíc jsem v sobě za ty roky vypěstovala obrovskou vytrvalost a houževnatost. A taky odvahu a důvěru v život.

Jsem velmi vděčná, že jsem to všechno nakonec přežila, a že stále ještě můžu chodit po téhle krásné planetě a tvořit.

  Nyní ukazuji druhým cesty, kterými se mohou dát. Cesty, které jsem sama prozkoumala. Činím tak skrze tyto webové stránky. A až přijde ten pravý čas, budu pomáhat i osobně. 

Vše, co pro vás tvořím, tvořím ze srdce, s radostí, láskou a péčí.

Podívejte se, co jsem pro vás napsala.